Bydlení čtenářů: Jak jsem se dostal k vyrábění nábytku

Tento nábytek je sektorový – většinou si ho tedy přivezete domů v krabicích, rozložený na prkýnka, a při skládání začnete chápat jeho technologii.
Je ovšem nutno konstatovat, že výše jmenovaný sektorový nábytek je cenově výhodný. Jen kvalita trochu pokulhává. Nábytek je většinou ze slabého, maximálně šestnáctimilimetrového, lamina a s nekvalitní povrchovou folií. O těchto problémech jsme často vedli v zaměstnání diskusi s kolegy. Až jsme si společně řekli, že by nemusela být taková věda něco malého si vyrobit. Tak to začalo malými poličkami, konferenční stolkem, televizním stolkem, stojany na kytky, apod. Kolegové taktéž zkusili něco malého, ale koníček zůstal nejspíš pouze mně.

Moje hobby se stále rozšiřovalo a možná tak trochu rozšiřuje. Po různých poličkách , stolcích a jiném jsem začal vyrábět různé skříňky rodičům i známým do prostor, kde bylo místo jako dělané na nábyteček na míru. Pak jsem byl požádán známými, že by potřebovali vyrobit malou kuchyňskou sestavu pro rodiče. Tím jsem přičichl k vyrábění kuchyní. A možná to je i malý protest proti firmám, které vyrábějí takzvané kuchyně na míru za, dle mého názoru, nepřiměřené ceny. Také navštěvuji různá kuchyňská studia, abych se inspiroval a prostudoval dnešní vychytávky, ale ty ceny jsou šokující. A to stačí pouze trocha matematiky a znalosti cen materiálu. Pak je každý doma schopen vypočítat, kolik přibližně stojí materiál na kuchyň. Myslím si, že každý bude po dopočítání v šoku z toho, kolik chce firma, u které si kuchyň objednal, ve skutečnosti za práci.

Otevřeně říkám, že výroba nábytku není žádná velká věda a doporučuji každému, aby si něco, třebas i malého, vyzkoušel doma sám. Já tomu říkám taková stavebnice pro dospělé. Pokud chvilinku snesete doma nepořádek, není potřeba ani dílna, i když je samozřejmě výhodou.
Já jako kutil postupuji následovně: Nejdřív to chce nápad a nebo návrh. Buď něco přijde samo, nebo si pomůžu inspirací např. na internetu. Celý vymyšlený nápad nakreslím na papír. Pro podrobný popis rozměrů používám milimetrový papír. Chce to trochu představivosti – rozkreslíme všechny skříňky na prkýnka a tím již pomalu vzniká objednávka materiálu. Z rozkreslených prkýnek stačí propočítat spotřebu materiálu, přičíst ostatní spojovací materiál (madla, panty, pojezdy k zásuvkám,…). V případě kuchyně navíc připravte objednávku na lisovaná kuchyňská dvířka z MDF materiálu. Objednáváme v seriózním podniku – tedy tam, kde nám dají přesné informace o cenách materiálu a práce, ochotně zodpoví i amatérské dotazy a mají široký sortiment.

Jelikož jsem pouze kutil, vše si doma připravím, ale lamino si nechávám nařezat v již zmiňovaném podniku.
Když mám vše nařezané a připravené na místě, kde bude nový nábytek či kuchyně stát, jde se do práce. Nyní většinu skříněk, kuchyní, psacích stolů a dalšího nábytku vyrábím pro své známé. Většinou je to spojeno s příjemnou návštěvou, dobrým jídlem a se spoluprací, protože i známí sledují postup činností pro případ, že by také chtěli něco malého sestavit.
Začínám tou „nejnudnější“ prací – lepením hran na lamino. Pro představu, na cca 3bm kuchyňské sestavy spotřebujete kolem 100bm pásky na hrany. Používám klasickou žehličku, rozehřátou na bavlnu. Po nažehlení se musí ořezat přesahy pásky. Já jsem investoval do mechanické mašinky, ale postačí vysouvací, ovšem ostrý nůž. Vysouvací nůž za 20,-Kč není ten nejvhodnější. Po ořezání všechny hrany přebrousím jemným brusným papírem. Následuje rozměření desek, předvrtání, kolíkování a nakonec samotná montáž. Tím nejlepším na skříňce je přitloukání zadního čela (sololit), protože už vidíme za sebou práci. Skříňka stojí a tím většinou děláme radost nejen sobě, ale většinou i drahým polovičkám, které už chystají různou dekoraci, jíž skříňku doaranžují. Kompletně dokončit sestavu kuchyně kolem 3bm trvá, když jde práce od ruky a je šikovné volno (např. prodloužený víkend nebo dovolená), asi tak 4-5 dní. Samozřejmě je to hobby, tak se nekvaltuje, vypije je se kávička, pivečko, poklábosí se…

Jako nejnáročnější práci pro amatéra hodnotím výrobu vestavěných skříní. Postavil jsem takovou pouze jednu, a to rodičům. Byla v délce 2,80m. Práce byla dost nezáživná, jedním z problémových aspektů u takto velikých skříní je například nedostatečná, nebo přímo chybějící prostorná dílna. Po dokončení vestavěné skříně jsem se zařekl, že to už dělat nebudu.

Všem známým jsem již něco vyrobil, ale doma, v prvním bytě, nebyla možnost se pořádně vyřádit. Má akce vypukla pořízením druhého nového bytu, kde konečně došlo i na moje představy. Nejdříve to byla kuchyně, máme rádi dezén Olše a spíše nadčasové věci, tak bych hodnotil naši kuchyň. Obývacím pokojem jsem se původně inspiroval v obchodním domě, ale když došlo dle svých myšlenek k realizaci nábytku, zjistil jsem, že to s původní inspirací nemá ani minimální podobnost. Obývací pokoj je z kombinace lamina v odstínu Olše s MDF dvířky v odstínu Vanilka. Dále jsem doma sestavil psací stůl do dětského pokoje, koupelnové skříňky, atd.

Myslím, že tvorba nábytku je vyčerpávající. Kdyby však přece jenom někdo měl chuť něco podobného zkusit a nebude si úplně vědět rady, rád poradím (bude-li to v mých silách).“

Článek a foto: Roman Vinš

Fotografie dalších prací našeho čtenáře si můžete prohlédnout ve Fotogalerii. Chtěli byste se také pochlubit ostatním čtenářům s tím, jak si umíte zkrášlit byt nebo zahradu? Myslíte si, že byste mohli ostatní inspirovat? Zašlete nám fotografie na info@oBydleni.cz. Fotky zveřejněné v článku odměníme.