Rekonstrukce čtenářů: Můj dům, můj hrad

A tak se pokaždé jen shovívavě usmívám, když slyším někoho popisovat, jaká ohromná peripetie je kupříkladu výměna oken. My jich na našem domku máme větších či menších 17, ale výměna probíhala v 5. etapách, tak jak nám to finance dovolovaly. Tedy pětinásobné bourání, omítání, malování, uklízení. To daleko větší „zážitek“ je bourání a následné zdění komínů (v našem případě dvou – rovněž realizovaná ve dvou etapách). Kdo nezažil díru napříč celým barákem a tedy rozkopání rohů všech místností, neví, co je nepořádek (výstižnější slovo je samozřejmě „bordel“, ale nevím, zda útlocitné povahy nepobouřím).

Nejvýraznější rekonstrukcí zatím prochází horní patro, kde jsme to vzali doslova „od podlahy“ – vytrhání podlah, ve kterých bylo skryto neuvěřitelné množství stavební suti, kamení a jiného neurčitého materiálu, který někdy před 70 lety plnil funkci izolace, strhání veškeré omítky a stropů (řádně vyztužených rákosím) až na holé obvodové zdivo. Jen hrubým odhadem to celkově znamenalo 200 vyvezených koleček tohoto „materiálu“. Nyní jsme už ve fázi, kdy jsou ve dvou pokojích a předsíni položené na žebroví OSB desky jako základ podlahy a taky už je hotové obložení zdí sádrokartonem a tak náš dům poprvé získal prvních pár rovných stěn a v rozích dosud nevídanou anomálii zvanou „pravý úhel“.

Ale zase bychom byli náramně nevděční tvorové, kdybychom nevzdali díky a hold obětavosti a dřině manželových prarodičů, kteří během války dům postavili (převážně z cihel z blízké bourané hutě). Jejich píli a pracovitost zdědil můj manžel, který převážnou část dosud realizovaných prací zvládnul sám.

PS: A že byste neuhádli oblíbenou říkanku naší 18 měsíční dcery?!
Ne není to „Vařila myšička kašičku …“ ale „Vezmeme si hoblík pilku, zahrajem se ještě chvilku …“

Všem budovatelům zdar!

Japina

Máte také zajímavé zážitky s rekonstrukcí, o které byste se rádi podělili? Napište nám na info@oBydleni.cz!