Zámková dlažba 2. díl

1.11.2007 | Ceskykutil.cz | Rubrika - Zahrada

Zámková dlažba 2. díl

Sponzorované odkazy:

Nabídka na trhu stavebních materiálů je v současné době natolik vysoká, že i profesionálům činí potíže se v ní orientovat. O mnoho hůře jsou na tom laičtí stavebníci, „masírovaní“ intenzivní (a ne vždy seriózní) reklamou, kteří se pak často rozhodují jen na základě prodejních cen (podobně jako Vlasta Burian ve filmu Tři vejce do skla, který si zakryl názvy položek na jídelním lístku a objednal pak to nejlevnější).

Jak vybrat zámkovou dlažbu

Výběr zámkové dlažby by měl vycházet z požadavků na nosnost a odolnost dlažby, z místních půdních podmínek, požadovaných vlastností (mrazuvzdornost, protismykový, nebo naopak zcela hladký povrch) a ze zamýšleného výtvarného pojetí.

• Nosnost není dána jen tloušťkou jednotlivých „kamenů“, ale také jejich tvarem; některé typy umožňují odolnější vzájemnou vazbu sousedících kamenů a tím vyšší odolnost ploch.

• Místní půdní podmínky mohou být velmi rozdílné – například jílovitá půda nebo navážka vyžadují nejen dokonalejší provedení podkladů, ale doporučuje se i volba silnějších dlaždic (větší styčná plocha a tím dokonalejší vzájemná vazba).

• Mrazuvzdornost dlažby je dána materiálem a zejména jeho zpracováním. Vibrolité segmenty obsahují větší podíl vody, která za nízkých teplot tvoří drobné krystalky ledu narušující vzhled dlaždic i jejich trvanlivost. Naopak dokonalejším zhutněním materiálu při vibrolisování se množství zbytkové vody snižuje a klesá i podíl dusičnanů, které by na plochách segmentů mohly vytvářet sanytrové výkvěty.

• Před nákupem by se zájemce měl rozhodnout, zda dlažba má mít protismykový, nebo naopak zcela hladký povrch. Tam, kde je preferována bezpečnost chůze, musí mít jednotlivé segmenty protiskluzový charakter; naopak na plochách, kde je dána přednost výtvarné stránce, by měly být kameny hladké (většina segmentů se vyrábí v hladkém, polohrubém a hrubém provedení). Hladký povrch usnadní čistění ploch, naopak hrubý snižuje nebezpečí uklouznutí na zmoklých či zasněžených dlaždicích.

• Některé vlastnosti dlažby jsou zapotřebí spíš u ploch vystavených většímu namáhání a pro soukromé stavebníky nemají valný význam; týká se to zejména odolnosti proti chemickým rozmrazovacím látkám a rezistence proti obrusu horní plochy.

• Různé tvary a barvy segmentů umožňují vytvářet nejrůznější geometrické vzory, opticky zajímavé pásy a pruhy a esteticky dokreslit plochy vydlážděných pozemků. Barvy jsou časově stálé a časem nijak „nevyšisují“; je však vhodné je vybírat střídmě. Příliš nápadné kombinace barev použité zejména pro cestičky v zahradě se mohou „tlouci“ s květinovými záhony. Dlažbu lze na požadovaný rozměr při okrajích či pro nepravidelné plochy upravit úhlovou bruskou s řezacím kotoučem na beton nebo pákovou štípačkou. K jednotlivým tvarům dlaždic se většinou vyrábějí i půlené segmenty, které ušetří řezání dlaždic pro okrajové plochy i pro skládání různých ornamentů.

Jakou dlažbu zvolit

Výběr vzoru a barvy záleží na stavebníkovi; tloušťka dlažebních kamenů je dána požadavkem na odolnost vůči zatěžování. Obecně platí, že tam, kde jde o úpravy ploch kolem domků, dláždění teras a chodníčků, postačuje tloušťka 40 nebo 45 mm. Pro častěji zatěžované pěší a cyklistické cesty, pro místní komunikace a plochy je vhodná dlažba silná 60 mm. Všude tam, kde lze předpokládat vysoké dopravní zatížení, je vhodné použít dlažbu o tloušťce 80 mm; kameny o síle 100 mm jsou určeny pro výjimečně zatěžované plochy (například parkoviště nákladních automobilů).

Materiálem v těchto všech případech bývá zpravidla vibrolisovaný beton C 40/50 doplněný tzv. plastifikátorem, který snižuje potřebné množství vody do betonu, dělá beton plastickým a odolným proti vodě, chemickým a klimatickým vlivům. Dlažby jsou většinou prováděny jako dvouvrstvé, u nichž je empiricky zvolen optimální poměr vrchní nášlapné a spodní jádrové vrstvy betonu, který tak zajišťuje maximální užitné vlastnosti, zejména vysokou pevnost, mrazuvzdornost a odolnost proti chemickým rozmrazovacím látkám. Ceny jednotlivých typů dlažby se příliš neliší; většinou se pohybují mezi 250 a 350 Kč/m2. Počet „kamenů“ na čtverečný metr bývá nejčastěji 26 až 50 ks, jejich hmotnost se pohybuje od 2,5 do 5 kg, zboží se dodává na paletách o hmotnosti 1000 až 1300 kg.

Pokládka dlažby

Kvalita výsledných ploch není dána jen typem a vzhledem jednotlivých viditelných „kamenů“, ale zejména vlastnostmi podkladu. Sebepečlivěji provedená dlažba z jakostních prvků nezaručí dlouhodobý kvalitní povrch, pokud podklad pod segmenty nebude proveden tak, aby se působením vody nevymílal a neměnil. Dlouhodobé zkušenosti ukázaly, že jen dostatečně zhutněná zemina, na níž je uložena drenážní a roznášecí vrstva (štěrk a písek) zajistí dokonalou rovinnost dlažeb. Snaha ušetřit na podkladových materiálech se ve svých důsledcích nevyplácí: jestliže stavebník položí koupené dlaždice jen na slabý podsyp pískem či dokonce přímo do ornice, musí se připravit na to, že dlažba se po nejbližších deštích začne propadat a bortit. Správně provedené podkladní vrstvy působí jako drenáž: spáry mezi dlaždicemi vysypané křemičitým pískem umožňují pronikání vody do podkladu tvořeného štěrkem. Dešťová voda či voda z tajícího sněhu se rozptyluje do půdy a tím se zabraňuje jejímu podmáčení

„Kuchařka“ pro dlaždiče amatéry

Pokud nechcete na kladení dlažby objednat odbornou firmu, která provede zaměření, urovnání terénu, uložení podkladních vrstev a pokládku dlažby sama, měli byste respektovat následující doporučení:

1. Dlážděná plochy by měla být zaměřena a její výměra zakreslena ve vhodném měřítku (nejlépe 1: 100; 10 metrů ve skutečnosti odpovídá 10 cm na plánku) například na milimetrový papír.

2. Z rozměrů zvolené dlažby a změřené plochy se zjistí počet dlaždic a délka obrubníků; vzhledem k tzv. prořezu a možnému výskytu poškozených dlaždic se musí objednat cca o 10 % dlažby víc.

3. Určí se linie pokládky – zpravidla se volí souběžně se zdí domu nebo linií plotu.

4. Provedou se nutné výkopové práce a uložení podkladních vrstev (viz následující text)

5. Ve změřených krajích dlažby se osadí obrubníky a boční opěry pro dlažbu.

6. Dlažba se položí a spáry vysypou pískem.

Zemní práce

Bezpodmínečně nutné je účelné zaměřit výškové poměry z hlediska odvodnění plochy. V praxi se to provádí tak, že se pomocí hadicové vodováhy, kolíků a provázku vytýčí nejen hranice plochy, který má být vydlážděna, ale zjistí a případně upraví její spád, který musí směřovat od domu směrem do zahrady nebo do jiných míst umožňujících odtok srážkové vody. Budoucí dlážděná plocha musí být srovnána a vyspádována, z provedeného výkopu je nutné odstranit kořeny, které by mohly dlažbu později narušit, dno se pak musí dostatečně upěchovat, nejlépe válcováním. Z časového i finančního hlediska je výhodné vyřešit zemní práce tak, aby se vykopanou zeminou doplnily veškeré prohlubně. Není pak nutno řešit náročný odvoz zeminy a ušetří se i množství štěrku (a tím čas i náklady). Tam, kde by mohlo hrozit sesouvání dlažby, je nutno předem zapustit obrubníky (několik centimetrů pod úroveň dna výkopu) nebo vytvořit betonové mantinely a palisády. Teprve pak by se plocha měla pokrýt podkladní vrstvou tvořenou kamennou drtí (štěrkem) s frakcí 20–40 mm, která má za úkol přenášet zatížení z dlažby na podklad a zároveň odvádět dešťovou vodu prosakující spárami dlažby.

Tato vrstva štěrku musí být po uložení zhutněna, její síla závisí na předpokládaném zatížení dlažby. Je vhodné docílit toho, aby podkladní vrstvy měly všude stejnou hloubku a byly uloženy v příslušném spádu 1,5 – 2 %. Na štěrk se nasype vrstva písku (frakce kolem 4 mm) nebo jemného štěrku, jejíž tloušťka závisí rovněž na požadavcích na dlažbu. Do této vrstvy se položí rovné trámky (obdoba omítníků) nebo lešenářské trubky, jejichž výška bude odpovídat síle pískové vrstvy. Tyto trámky se vyspádují do sklonu od domu ve vhodném úhlu (na každých 1 m cca 2 cm). Vrstva písku mezi těmito tyčemi se pak rovně strhne, tyče se vyjmou, stopy po nich dosypou a do plochy se pak již nesmí vjíždět ani vstupovat. Při přípravě podloží je nutné pamatovat na to, že po položení dlažby poklesne následným zhutněním úroveň dlážděného povrchu cca o 10 mm.

Co je frakce

U drobného kameniva a písku se udává velikost jednotlivých složek jako tzv. frakce. Drcený štěrk se pomocí několika sít třídí do několika kategorií, číslo frakce uvádí minimální a maximální velikost (například štěrk 10/16). Podobně se uvádí frakce písku.

Doporučené tloušťky vrstev

Pro vyšší zátěž je vhodné, aby se podklad skládal ze dvou vrstev kameniva; spodní vrstva o síle 200 až 300 mm by měla být tvořena lomovou drtí (frakce 32/63 mm), nad ní se položí vrstva kameniva 8/16 mm o síle 100 až 200 mm. Tam, kde jsou nevhodné geologické podmínky (navážka, jílové podloží), je vhodné na dno zhutněného výkopu položit nejprve vrstvu štěrkopísku (frakce do 8 mm) silnou 100 mm, pak geotextilii, na ni opět štěrkopísek (síla vrstvy 100 mm) a následně další vrstvy podle tabulky.

Vyměření dlážděné plochy

Namísto zdlouhavého a často nepřesného měření je výhodné zkusmo položit jednu řadu dlažby v podélném a jednu v příčném směru. Podle skutečných zjištěných hodnot se další řady rozměří pomocí provázků až po konec zamýšlené plochy. Řešení je vhodné tehdy, vyžadujeme-li pokládku celých, nikoli přiřezávaných dlaždic, ale není přípustné u ploch s větším sklonem, které by mohly po dešti „ujíždět“ a pro které je vhodnější osadit obvodové vzpěry nebo masivnější betonové mantinely.

Vlastní dláždění

Vrstva písku se před vlastním dlážděním nezhutňuje a nesmí se nijak narušit. Dláždit se začíná od nejnižšího místa pokládané plochy směrem k nejvyššímu. Jednotlivé segmenty se pokládají těsně k sobě (mezera 2 až 3 mm se při následném pěchování vytvoří sama) a vydlážděné úseky se kontrolují pomocí šňůry nebo latě každé 2 až 3 metry. Při dláždění je nutno používat jen kameny nepoškozené a barevně shodné (je vhodné je předem přebrat a připravit si jejich pořadí; někdy jsou probarvené nestejně a kontrasty mezi jednotlivými kameny jsou nežádoucí). Protože po položení dlažby podklad vlivem váhy dlaždic a následného zhutnění pomocí vibrační desky s podložkou poklesne zhruba o 1 cm, je nutno s tím počítat.

Nakonec se dlažba omete a spáry se vysypou jemným křemičitým pískem (frakce do 2 mm), který má zajistit prosakování srážkové vody a zabraňovat prorůstání spár travinami a mechy. Z tohoto důvodu nesmí písek obsahovat hlinité příměsi, protože tyto funkce by byly narušeny. V písku nesmí být ani vápenné složky; ty by způsobily tvorbu vápenných výkvětů na povrchu dlažby.

Pro zasypávání spár je nutno použít suchý písek, rovněž vydlážděný povrch musí být suchý. Spotřeba písku je asi 1m³/25 m². Nakonec se provede zhutnění celé plochy v příčném a podélném směru pomocí vibrační desky s gumovým nebo plastovým nástavcem, po němž se doplní písek ve spárách. Přebytek písku se (nejlépe až po několika dnech) ometením odstraní

Několik rad

• I když svépomocné práce vyjdou levněji, vydláždění větších ploch trvá dlouho a výsledný vzhled často neodpovídá vynaložené práci.

• Než se rozhodnete, které části pozemku mají být vydlážděny, uvědomte si, že opětné uvedení vydlážděné plochy do původního stavu je téměř nemožné – zejména štěrk se nedá důsledně odstranit a půda je jím trvale znehodnocena.

• I pro svépomocné dláždění například cestiček a jiných malých ploch je nutno provést srovnání terénu, navezení štěrku a písku a osazení obrubníků, jinak bude vzhled dlažby nevalný a její životnost nízká.

• Protože někdy mají pozemky nežádoucí spád například směrem ke studni nebo k základům domu, jsou před položením dlažby nutné náročné (finančně i časově) terénní úpravy těchto ploch.

• Pokládka zámkové dlažby do betonového lože (nebo lepení na betonový základ) ve venkovním prostředí je nevhodný a jeho životnost je nízká. Značná tepelná roztažnost betonu způsobuje praskání podkladu i kamenů a zabraňuje odvádění dešťové vody do půdy.

• Zámkovou dlažbu je vhodné pokládat za příznivých klimatických podmínek, nejlépe v suchých letních měsících a za příznivého (nikoli deštivého) počasí.

• Protože znečistění zámkové dlažby (barvami, lepidlem, oleji, organickými látkami, maltou, naplaveninami z okolních ploch) se prakticky nedá odstranit, je třeba kameny před osazením skladovat ve vhodných podmínkách a po pokládce chránit před ušpiněním. Odolnost je možno zvýšit nátěrem impregnačním přípravkem.

Článek je převzatý z hobby magazínu www.ceskykutil.cz.

Počet komentářů (1) Přidat k oblíbeným Doporučte článek Sdílet

Související články

Kombinace rostlin v zahradě

Kombinace rostlin v zahradě

11.4.2008 | Redakce | Zahrada

Jedním z mnoha tajemství úspěšného zahrádkaření je znalost, jak kombinovat rostliny na záhonech. Když už to příroda zařídila tak, že si některé druhy ... Celý článek

Jarní vzpruha

Jarní vzpruha

4.4.2008 | Redakce | Zahrada

Třebaže si s námi počasí zatím pohrává, jaro se již dostalo ke slovu a zahrádkářská sezóna začíná. To jistě nemusíme připomínat těm, pro něž je zahrád... Celý článek

Zámková dlažba 1. díl

Zámková dlažba 1. díl

25.10.2007 | Ceskykutil.cz | Zahrada

Ne každá volná plocha je vhodná k osázení trávou nebo kulturními rostlinami; někudy také musíme procházet, jezdit na kole či parkovat automobily. Již ... Celý článek

Nešlapeme jen po trávě

Nešlapeme jen po trávě

20.9.2007 | Ceskykutil.cz | Zahrada

K zahradě i domu patří trávník, hustý, měkoučký, lákající bosé nohy k procházce i záda k ulehnutí. Ne vždy a na všech místech se nám však daří o trávn... Celý článek

 

Odkazy

Zahradní párty stanySvět bydlení - magazín o bydlení a životním stylu