Jídelní stůl pilíř rodinných setkání

Každý jídelní stůl, ať už jde o masivní solitér, nebo jen malý pultík, by mohl zajisté vyprávět o pestrosti našeho jídelníčku, pravidelnosti stravovacího režimu i dietních chybách, o zlobení našich dětí, četnosti návštěv a jejich nejmilejších jídlech… Ke spokojenosti celé rodiny a případných hostů by měl být stůl především dostatečně velký.

Optimální rozměr rozhoduje

Pro jednoho strávníka uvádějí různé tabulky a učebnice ergonomie nejmenší místo na stole potřebné ke konzumaci s rozměrem 40/80 cm. Podle této poučky je pro čtyři osoby dostatečný stůl s deskou 80/160 cm, malý čtvercový stůl 80/80 bude vyhovující pro dva strávníky bez dětí. Menší stolky lze doporučit pouze pro příležitostné stolování, snídani nebo odpolední kávičku.
Lepším řešením pro malé prostory je zajisté stůl rozkládací. Alternativou stolu v malé kuchyni je v posledních letech snídaňový pult – dlouhý a úzký stůl, přiléhající svou delší stranou ke stěně s oknem nebo přímo k rameni kuchyňské linky. Mezi jídly může posloužit jako další pracovní plocha nebo místo pro dočasné odložení nádobí.
Osvědčený, praktický a do značné míry univerzální je stůl obdélníkový, nejlépe rozkládací. Kromě mnoha výhod nabízí po rozložení významnějším osobám při slavnostních příležitostech usednout v čele. Příliš dlouhý stůl s sebou však nese riziko, že se hosté rozdělí do dvou skupinek, aby se nemuseli překřikovat.

Také čtvercový stůl minimálních rozměrů 80/80 a 75/75 cm mnohonásobně zhodnotí možnost zvětšit jeho jídelní plochu rozložením či přidáním speciálního nástavce.
Kruhové stoly nabízejí všem stolovníkům rovnocennou pozici, jak dokazuje prastará legenda o rytířích krále Artuše. Dostatečně velký kruhový nebo oválný stůl z dřevěného masivu s oblými hranami je ideální do rodiny s malými dětmi. Na druhou stranu není nic nepraktičtějšího nežli příliš malý kruhový stůl. Šetří sice podlahovou plochu, neposkytuje však žádný velký komfort při samotném stolování. Ostatně proto je oblíbeným nábytkem venkovních zahrádek kaváren – hostům poskytne prostor právě jen na rychlé občerstvení. Omezený prostor stolní desky nenásilně hosty vede k odchodu krátce po jídle a k radosti majitele podniku tak uvolňují místo dalším klientům.

Dřevo opět vítězí

Deska jídelního stolu se nachází ve výšce 75-78 cm nad zemí, pro vysoké nebo naopak osoby menší postavy je vhodné nechat u truhláře vyrobit stůl přesně na míru. U typového výrobku lze samozřejmě nohy upravit jednoduše pilou, s jeho dodatečným zvýšením to bude patrně složitější. Každopádně jednoduchým měřítkem správné výšky stolu je pocit pohodlí při opření loktů o jeho desku. A jaký materiál pro tuto desku zvolit? Krásným, ekologickým a bezkonkurenčním materiálem pro jídelní stůl zůstává i na prahu třetího tisíciletí dřevo. Dřevo lakované, bělené, mořené, barvené, voskované, dřevo hřejivé a vonící… Alternativu dřeva budeme hledat jen velmi těžko. Laminát je hladký, na dotyk příjemný a dobře omyvatelný materiál, případné škrábance však – na rozdíl od masivního dřeva – nelze opravit. Umělý i přírodní kámen je příliš chladný a při dotyku nahých paží nepříjemně studí. Stejně nepřátelsky se ke stolovníkům chová i sklo, které na sebe navíc odlesky strhává pozornost hostů a dožaduje se pravidelné pečlivé údržby.

Pokud si potrpíme na ubrusy, ubrousky a dečky, nemusíme brát na materiál stolní desky při koupi jídelního stolu ohled. Trendem moderní doby je účelnost a snadná údržba, které nekonečnému praní a žehlení ubrusů příliš nepřejí. V moderním interiéru se jídelní stůl skví v celé kráse tvaru a čistotě materiálu, nemá tedy potřebu se schovávat a halit do tkaniny.

Konstrukce a nohy

Stůl pro celou rodinu by měl být především stabilní a stát – stejně jako jeho majitelé – pevně nohama na zemi. Kolik nohou náš stůl bude mít, záleží jen na našem rozhodnutí. Čtyři nohy jsou zárukou stability, často však u obdélníkových stolů limitují způsob usazení a počet stolovníků. Omezení nohou na dvě přináší svobodu v rozmístění židlí kolem stolu, který se stává pohostinným i pro nečekané návštěvy bez nutnosti rozkládání desky. Jediná noha je vhodná pro centrální stůl nevelkých rozměrů. Standardně se jedna noha navrhuje u rustikálních dřevěných stolů oválného nebo kruhového půdorysu, přičemž je značně masivní, u země podepřená malou „trojnožkou“.

Pro stabilitu ve vodorovném směru by měl každý stůl mít tak zvaný lub, což je prvek, nejčastěji dřevěný trámek propojující vzájemně nohy stolu těsně pod jeho deskou. Všechny staré stoly luby samozřejmě měly a často poskytovaly i něco navíc – šuplík. Nabízel prostor pro dřevěnou tužku, provázek, bloček, několik knoflíků, šitíčko a mnoho dalších praktických věcí, které potřebovala mít hospodyňka stále po ruce. U stolu se totiž kromě stravování celé rodiny odehrávalo mnoho dalších činností – od modlení, vyprávění zážitků, které přinesl den a psaní školních úkolů, přes opravy drobných domácích spotřebičů až po ruční zašívání věčně roztrhaných dětských ponožek a svršků…

Bohužel mnoho moderních stolů upřednostňuje estetiku před funkcí a eleganci před stabilitou. Nejen že nemají šuplík plný pokladů, často nemají ani luby. Ty jsou v lepším případě zmenšeny na minimum a zapouštěny do útrob zdvojené stolní desky, jejíž tloušťka je pouze optickým klamem. U moderních stolů v technicistním stylu kombinujících kov a sklo přebírají funkci lubů ocelová lanka, často efektně zkřížená přímo pod stolní deskou.

Styl může mít i stůl

Nohy stolů nabízejí nábytkovým designerům prostor pro sebevyjádření. Nohy mohou být masivní, subtilní, dřevěné, kovové, tepané, skleněné, sádrové, zlacené nebo dokonce nahrazené sochami. Módní exotický styl přináší rustikálně zdobený masivní nábytek – těžké stoly s bohatou řezbou v exotických dřevinách (mahagonu a teaku), stoly vykládané intarzií z perleti, mosazi nebo barevných dřev. Poctivě vyrobený nábytek ověřený staletími nabízejí také antikvariáty a prodejny starožitností. Najdeme zde překrásné stylové jídelní soupravy z ořechového nebo třešňového dřeva nabízející dodnes při jídle nejen vrcholný estetický požitek, ale především maximální pohodlí a dokonalou funkčnost. Současným trendem je naopak strohost, pravoúhlost a jednoduchost nábytku působící pouze čistotou tvaru a strukturou materiálu, zpravidla přírodního dřeva. Nohy moderního stolu bývají celodřevěné, kovové, nebo oba materiály kombinují a dřevěné nohy dostávají kovové „botičky“ nebo naopak „čepičky“ ze skleněných prvků.

V duchu rychlé a neustále vibrující moderní doby jsou stoly často opatřeny na dvou nohách kolečky pro snadnou manipulaci v malém bytě. Moderní stoly se snaží být za každou cenu jiné a originální a tak se například jejich nohy proměňují v malou dutou skříňku nabízející diskrétní úložný prostor, jsou celoskleněné a téměř neviditelné nebo nahrazované subtilní kovovou konstrukcí. Solitéry čerpající z historického odkazu pracují s efektní intarzií, precizním řemeslným zpracováním a ladnými tvary, jejich materiálem jsou dokonale vyschlá kvalitní dřeva.

A kam s ním?

Komorní jídelní souprava s malým čtvercovým stolem a dvěma, maximálně třemi židlemi se bude nejlépe vyjímat u zdi, barového pultu nebo interiérové polopříčky. Obdélné stoly běžné velikosti je vhodné prostorově „ukotvit“ kratší stranou stejným způsobem, zatímco rozložité či dlouhé obdélné stoly vyniknou nejlépe jako solitér uprostřed jídelny, kterou okamžitě a přirozeně ovládnou.

Oválné a kruhové stoly jsou pro centrální polohu předurčeny a v prostoru vyznívají opravdu působivě. Samostatnou kapitolou jsou stoly kombinované s jídelní lavicí. Dvě přímé lavice proti sobě nebo lavice rohová vytvoří kolem stolu svébytný pocitově uzavřený prostor, což je jeden z mnoha důvodů neutuchající obliby jídelních lavic. Kromě pohodlného sezení lavice nabízí všem stolovníkům bezprostřední tělesný kontakt, dětem umožňuje pošťuchování a zlobení a tatínkovi naopak malou siestu po dobrém nedělním obědě. Kromě těchto předností nám lavice u zdi stejně jako sedací souprava v obývacím pokoji poskytuje žádoucí pocit krytých zad, který je pro mnoho lidí synonymem pocitu bezpečí.
Současný trh nabízí bezpočet prostorových řešení jídelního koutu – kromě obvyklé rohové lavice jsou to lavice tvaru kruhového či polygonálního segmentu, které vytvářejí doslova rodinné hnízdo.

Každopádně ať už obklopen židlemi či lemován lavicí, zaslouží si náš jídelní stůl stát na dobře přístupném, teplém místě s dostatkem denního světla, ideálně se zajímavým výhledem z okna. Nikdy by neměl být umístěn v tmavém koutě, v místě, které na něj prostě zbylo nebo v průvanu.
A ještě malá rada na závěr: každý stůl se rozzáří, pokud v jeho centru bude váza s čerstvými květy nebo pokojovou dekorativní rostlinou.

Ing. arch. Veronika Haroldová