Zakládání nového trávníku

Trávník musí tedy stále dorůstat a sekáním se zbavuje staré trávy. Jen pak se může regenerovat a je připraven odolávat stálému zatížení při hře a sportu v tom pravém slova smyslu. Plynulého růstu lze dosáhnout ale pouze pravidelným přísunem živin. Nejlepších výsledků se dosáhne, když se trávník hnojí 2-3 krát za vegetační období organicko-minerálními hnojivy NPK. První hnojení by se mělo provádět brzy na jaře, druhé hnojení brzy v létě, třetí hnojení lze provést speciálními hnojivy v pozdním létě nebo na začátku zimy.

Kdo klade důraz na pěstěný trávník, ten jej kultivuje, tj. kypří, provzdušňuje a odpleveluje 2 x za rok. Jednou pozdě na jaře a jednou v pozdním létě. Při kultivaci (vertikální řez) nože kultivátoru rozřezávají travní trsy a tak pomáhají trávě dýchat. Také přísun vody a hnojiva může pak opět fungovat. Odpad z kultivování je v každém případě nutno z trávníku odstranit a je možné jej kompostovat. Při kultivaci by měla být půda suchá, ale ne vysušená, protože do příliš tvrdé půdy nemohou proniknout nože kultivátoru.

Založení nového trávníku

Nejlepší termíny pro setí trávníku jsou jaro a podzim, přičemž přednost by se měla dát podzimu, protože nově zasetý trávník může přes zimu v klidu růst a nešlape se po něm. Před setbou se musí půda nakypřit do hloubky, nejméně na hloubku rycích vidlí, je nutné odstranit zbytky kořínků, kameny a plevel. Po připravení půdy se plocha, která se bude osívat, nahrubo zarovná do roviny a pro nový trávník se 2-3 dny před setbou do horní vrstvy půdy zapracuje 60 g travního hnojiva, např. Floraself, cca 5 cm hluboko.

Za dva dny je půda natolik usazená, že lze plochu, která se bude osívat, přesně vyrovnat. Aby byl trávník hustý a odolný, rovnoměrně se rozeseje 20-25 g kvalitní travní směsi na m2. Praktickou metodou je také smíchání osiva s pískem a následné rozsetí secím vozíkem. Nakonec se plocha trávníku ušlape nebo uválcuje a opatrně pokropí 5 l/m2.

Tip k osivu

Důležitá je vyvážená směs. Kvalitní travní směs obsahuje travní semena, která tvoří silné kořeny a rostou do šířky namísto do výšky, je z nich malé množství odpadu při sekání a jsou odolná. V nabídce jsou např. ozdobné trávníky, užitné trávníky, sportovní trávníky a speciální směsi, jako např. trávník na stinná místa.

Travní rok a řešení problémů

Lexikon trávníku

Vymývání

- je přesunutí snadno rozpustných živin do hlubších vrstev země a nakonec do spodních vod. Nebezpečí vymývání hrozí především dusíku ve formě dusičnanů, ale také draslíku.

Půdní život

- se skládá ze 40% z hub a řas, dalších 40% tvoří bakterie a plísně, 12% žížaly a 8% ostatní fauna. Plná hrst dobré zahradní půdy obsahuje tolik půdních živočichů, kolik je lidí na Zemi.

Vápník (Ca)

- je důležitá živina pro všechny rostliny. Jeho množství v půdě je rozhodující pro její hodnotu pH. Je-li hodnota pH příliš nízká, musí se do půdy vápník přidávat ve formě vápna.

Železo (Fe)

- je obsaženo 5% v zemské kůře a proto je ho většinou v půdě dostatek. Je-li hodnota pH zvlášť vysoká, může se v půdě vázat tak silně, že jej kořínky rostlin nemohou přijímat. Nedostatek železa - často jím trpí vinná réva a růže - se pozná podle žlutých skvrn na listech s nápadně tmavě zelenými žilkami v listech.

Humus

- je organická substance půdy. K němu patří všechny odumřelé rostlinné a živočišné látky a produkty, které jejich přeměnou vznikly v půdě a na jejím povrchu. Obsah humusu v půdě je rozhodující pro její úrodnost.

Imobilizace

- je stav živin v půdě, kdy je již rostliny nemohou přijímat. Častou příčinou jsou vysoké hodnoty pH.

Draslík (K)

- jedna z hlavních živin pro rostliny, je rozhodující pro schopnost půdy odolávat mrazu a suchu, zpevňuje rostlinnou tkáň a reguluje vodní hospodářství. Nedostatek draslíku se pozná podle žloutnutí a pozdějším zhnědnutí a uschnutí listů, které začíná na okraji listu, příp. na jeho špičce.

Hořčík (Mg)

- je jako hlavní živina důležitým stavebním kamenem pro fotosyntézu a rozhodující měrou se podílí na tvorbě listové zeleně (chlorofyl). Nedostatek hořčíku, což se v praxi stává zřídka, lze poznat u jehličnanů podle žlutých špiček jehličí. Jako hnojivo pro jehličnany se často používá hořká sůl, která obsahuje hořčík.

Dusičnan

- je pro rostliny snadno rozpustná forma dusíku. Pokud jej kořínky rostlin nepřijmou, může se lehce vymývat a dostat se do spodních vod, protože se jen velmi špatně váže na částečky půdy.

Fosfát (P2O5)

- jako hlavní živina, obsahující fosfor, se rozhodující měrou podílí na tvorbě plodů a květů, podporuje růst kořenů a díky pevnému vázání v půdě se téměř nevymývá.

Hodnota pH

- je jednotka míry reakce půdy. Hodnota 7 znamená neutrální reakci půdy, hodnoty nad 7 mají půdy alkalické, hodnoty pod 7 mají půdy kyselé. Hodnota pH je také měřítkem pro obsah vápna v půdě. Většina rostlin má ráda lehce kyselou až neutrální půdu (hodnota pH 6,0 - 7,0).

Stopové prvky

- které rostliny potřebují, jsou především železo, mangan, zinek, měď, bór, molybden a magnézium. Ačkoliv je absolutnípotřeba stopových prvků u rostlin nízká,mají přesto důležité funkce. Jejich nedostatek může mít také dalekosáhlé následky, stejně jako nedostatek hlavních živin.

Sucho

- snášejí rostliny hůře, když nemají dostatečný přísun živin. Dobře hnojená zelená plocha překoná letní vedra lépe než nedostatečně hnojená plocha.

Přehnojení

- vede ke zvýšené koncentraci soli v půdním roztoku, což zhoršuje přijímání vody rostlinami a v extrémním případě vede ke spálení rostlin.

Hnojení do zásoby

- znamená zásobit půdu předem na delší období živinami. K takovému hnojení by se měla používat zásadně jen organická hnojiva, ale ne čistě minerální hnojiva.