Bydlení čtenářů

Jednoduchost je v současné době architektonickou ctností, aniž se je třeba nutně uchylovat k projektování krabicových domů – to je krédo německého architekta Hanse-Wernera Eckhardta, z jehož architektonické dílny vzešel i představený dům. Autor při jeho plánování kladl důraz zejména na přizpůsobivost objektu měnícím se životním nárokům a požadavkům postupně se rozrůstající mladé rodiny.

Celá desetiletí jsme se tak báli jakýmkoliv způsobem odlišovat od lidových mas a upozorňovat na sebe, že dnes již mnohdy ze zvyku stále volíme střídmost a všednost. Je to zřejmé nejen z dispozic nově stavěných domů, ale také z jejich fasádních úprav. Proč sahat jen po nevýrazných pastelových barvách? Co třeba odstíny modré, zelené, červené…?

Kdo se někdy rozhodoval postavit rodinný dům, ví, že bylo nutné shromáždit a zvážit množství informací tak, aby konečné rozhodnutí zajistilo spokojené bydlení. Vždy jsou rozhodující požadavky stavebníka. Rodina se dvěma dětmi a příbuznými, kteří je často navštěvují, bude mít jistě jiné nároky než rodiče, kterým děti již odrostly a oni si nyní chtějí vybudovat menší útulný domek pro klidný život.

Mnoho českých měst i městeček se může pyšnit ulicemi, někdy dokonce celými čtvrtěmi zajímavých, v minulém století jistě atraktivních, honosných vilek. Často už jen odlesk staré slávy a přepychu může s pomocí šikovného architekta a poctivé stavební firmy získat nový půvab.

Architekt Walter Schwalm zvolil pro stavbu tohoto domu jednovrstvé režné zdivo. Zajímavá struktura jednotlivých stavebních „kamenů“ – cihel z betonu lehčeného přídavkem keramzitu a opatřeného z vnější strany hydrofobizačním nátěrem jej totiž zaujala natolik, že se rozhodl neskrývat ji pod omítku, ale naopak ukázat ji světu. Absence vnějšího izolačního pláště zajišťuje dobré vysoušení zdiva, neboť kameny jsou vystaveny přímo slunci. Kromě toho se může vlhkost optimálně uvolňovat zevnitř ven. Výsledkem je příjemné klima v místnostech bez nadměrné vlhkosti, čímž je účinně zabráněno vzniku plísní. Široké střešní přesahy na okapových stranách chrání stěny před krupobitím a prudkými dešti.

Majitelé si vysnili svůj dům, projektantka přenesla jejich představy a přání na papír a vznikl zcela individuální projekt. Stavební firma odvedla svou práci ke vzájemné spokojenosti a předala dokončený dům. Zahradníci vymodelovali okolí, zasadili rostliny a tak dodali domu další rozměr. Současně byl také dokončen útulný a promyšlený interiér…je to jednoduché, že?

Jistě není pochyb o vývoji v chápání dispozic rodinného domu, významu, velikosti a umístění jednotlivých místností i jejich orientace. Snad nejvýraznější nuance najdeme mezi současným a řekněme s nadsázkou historickým chápáním technického a materiálového vybavení domu. Jen těžko si dnes dovedeme představit dům bez koupelny a WC. Dříve však bylo zcela běžné – a mnozí z nás si to ještě pamatují – že hygiena probíhala venku u studny a na toaletu se chodilo do z dnešního pohledu romantické „kadibudky“ stojící kdesi v rohu na dvoře, případně na společný záchod na pavlačové chodbě.

Jen málokterému stavebnímu laikovi se bez porady s architektem podaří přetvořit starou, téměř k demolici odsouzenou ruinu do vskutku obdivuhodné a hlavně funkční podoby.

Když člověk staví již druhý dům, mnohem více přemýšlí o každém detailu. Také může, nebo spíše musí, uplatnit získané zkušenosti z předchozí stavby, neopakovat stejné chyby a naopak využít vše, co se již dříve povedlo a osvědčilo. Nezanedbatelná není ani úvaha, že v tomto domě již stavebník stráví celý svůj život a musí tomu mnohé přizpůsobit. To, co bude mladému člověku připadat jako atraktivní součást bydlení, se může ve stáří proměnit v nepřekonatelnou překážku.

Přestavba staršího domku je vždy velkou výzvou. Člověk má na začátku určitou ideu, která se však může od konečného výsledku značně lišit. Již hrubé skici dokáží odhalit chyby a mylné představy. Vznikají různá variantní řešení a mnohé úpravy se provádějí až při vlastní realizaci. A tak se stane, že z původního modernistického návrhu nakonec vznikne dům spíše vesnického charakteru.