Zahrada

Nabídka na trhu stavebních materiálů je v současné době natolik vysoká, že i profesionálům činí potíže se v ní orientovat. O mnoho hůře jsou na tom laičtí stavebníci, „masírovaní“ intenzivní (a ne vždy seriózní) reklamou, kteří se pak často rozhodují jen na základě prodejních cen (podobně jako Vlasta Burian ve filmu Tři vejce do skla, který si zakryl názvy položek na jídelním lístku a objednal pak to nejlevnější).

Ne každá volná plocha je vhodná k osázení trávou nebo kulturními rostlinami; někudy také musíme procházet, jezdit na kole či parkovat automobily. Již naši předkové zabraňovali růstu plevelů kolem svých stavení pomocí posypu pískem nebo drobným kamenivem.

K zahradě i domu patří trávník, hustý, měkoučký, lákající bosé nohy k procházce i záda k ulehnutí. Ne vždy a na všech místech se nám však daří o trávník správně pečovat. Pokud se párkrát projdeme po zahradě v dešti, neustále se potýkáme s plevelem přerůstajícím z cestiček do záhonků nebo nám auto vytlačí svými koly blátivé koleje, zjistíme, že něco chybí – cestičky, chodníčky či příjezdová cesta ke garáži.

Nejen dům, ale také zahrada, která má vypadat k světu, si zaslouží zkušené oči a šikovné ruce odborníka. Je někdy až obdivuhodné, co dokáže vytvořit zahradní architekt „na papíře“, důležité ale je, aby návrh také někdo dokázal dovést do zdárného konce.

Přírodní zahrada není ani manýra, ani pouhý módní trend, není to jen zřeknutí se chemie, ale kompletní změna myšlení a přístupu k životu. V takové zahradě se s přírodou potkáváme jako partneři, jako její součást, bez nároku na nadřazené postavení. Náš svět se potom stává pestřejší a život bohatší. To, co tím získá naše duše, je sice neměřitelné, ale o to cennější. Celé hodiny a dny zde můžeme vnímat reálnou každodenní skutečnost v dnešním tak trochu virtuálním světě, nechat na sebe působit počasí, změny během ročních období, zapojit všechny smysly a zažívat radostné vzrušení i uspokojit svou touhu po klidu.

V tichu a klidu je prý největší síla, alespoň to tvrdí asijská filozofie. Zatímco zapálený Evropan s horlivostí sobě vlastní buduje pestré zahradní partie, zahradník na Dálném Východě sahá spíše po strohé jednoduchosti a jasných liniích. Asijské prvky zahradní architektury se však stále častěji stávají oblíbenými motivy i při úpravách okolí našich domů.

Jednou z nejmnohostrannějších skupin okrasné zeleně jsou popínavé rostliny. Poskytují široké pole možností tvůrčího designu v zahradě a dokáží milosrdně zakrýt i ty prvky, které nejsou pro zahradu právě estetickým přínosem. Hlavním smyslem pěstování popínavých rostlin je ovšem dodat zahradě další rozměr – výšku. To splňuje vistárie spolehlivě – je skutečnou liánou, která navíc v červnu ohromuje záplavou hroznovitých květů.

Snad jen zapřísáhlý odpůrce přírody by si vlastní zahradu nechal vybetonovat, vydláždit či dokonce zalít asfaltem… I ten, kdo zahradu vnímá spíše jen jako nutné zlo, které souvisí s bydlením v rodinném domě, se neobejde bez trávníku. Stačí do něho usadit pár keřů či stromů a zahrada nenáročná na údržbu je na světě. Ale ani zapálený zahradník nad trávníkem nepokrčí nos. Dobře totiž ví, že všechny prvky zahrady, ať už živé či neživé, dokáže zelený koberec výborně sjednotit a spojit v harmonický celek. Co je k tomu potřeba? Dobrá příprava, správný výsev a samozřejmě následná péče…

Na okraji malé vesnice na střední Moravě stojí už desítky let pohledná vilka. Nenápadně skryta v okolí vzrostlých stromů neušla pozornosti jejích současných majitelů, kteří nejen stavbě samotné, ale především jejímu okolí vtiskli zcela novou tvář. Právě zahrada prošla v posledních letech velmi radikálními změnami, o jejichž výsledku asi nejlépe vypovídají snímky na následujících stranách.

Záhony sestavené z trvalek jsou oblíbené po mnoho století nejen proto, že jejich důmyslná kombinace umožňuje vytvářet barevné skupiny různých tvarů od jara do podzimu. Již naši předkové věděli, že nahloučením malých i středně velkých rostlin v kompozicích stejného typu dosáhneme maximálního efektu spíše než výsadbou jednotlivých exemplářů.