Koupelny a toalety

Na rozhraní dvou světů

Již při návrhu rodinného domku se vynoří první zásadní otázky: Kolik budeme mít koupelen a WC? Je lepší samostatné WC, nebo začleníme toaletní mísu do prostoru koupelny? Kterou z koupelen vybavíme bidetem? Kde v dispozici domu koupelny a WC umístíme? Postupně s našimi úvahami se bude okruh otázek rozšiřovat, povíme si tedy o koupelnách trochu podrobněji v tomto a několika následujících číslech časopisu.

Očima státní normy

Počet koupelen, jejich velikost a vybavení zařizovacími předměty, by mělo odpovídat počtu osob, kterým budou sloužit, jejich životnímu stylu a zvyklostem. Norma „Obytné budovy“ stanovuje doporučení ohledně dimenzování počtu zařizovacích předmětů pro různě rozlehlé byty. Tak například v každém podlaží vícepodlažního bytu, ve kterém je instalována záchodová mísa, musí být umývadlo nebo umývátko. Kromě toho v každém čtyř- a vícepokojovém bytě by měla být minimálně dvě umývadla. Dnes je již splnění těchto požadavků a vybavení místnosti samostatného WC umývátkem samozřejmostí. Ideálním řešením je místnost, ve které je klozetová mísa doplněna bidetem, umývátkem a topným žebříkem.
V případě koupelny doporučuje norma, aby minimálně jeden prostor pro osobní hygienu byl přístupný z komunikačního prostoru bytu.

Tento požadavek bývá téměř vždy splněn již v přízemí každého rodinného domku, kde bývá koupelna slučována s dalšími funkcemi. Často je v ní umístěna pračka, kotel nebo jediné WC na patře. Žádné spojení funkcí a ušetření místa se však v tomto případě nevyplácí. Při sušení prádla jsou totiž do vzduchu uvolňovány nepatrné částečky vláken a tkanin, které víří vzduchem. Kotel si je pak spolu se spalovaným vzduchem nasává a může dojít k jeho poškození. Současně i představa, že v jedné místnosti je vedle toalety sušeno čisté, právě vyprané a zatím ještě voňavé prádlo, by pro nás měla být dostatečně demotivující.

Prostorem a dimenzemi nešetřeme

Rozlehlá koupelna … to je krásný sen mnoha žen (a určitě i mužů). Stejně jako pro všechny ostatní prostory v domě platí také pro koupelny, že rozlehlost ještě neznamená funkčnost. Těžištěm úspěšného návrhu koupelny je funkční a harmonické uspořádání jednotlivých zařizovacích předmětů. Velikost a počet koupelen v rodinném domku by měly být úměrné k velikosti a počtu ostatních místností. V patře jsou pro tři ložnice postačující dvě koupelny, z nichž jedna může ideálně navazovat na ložnici rodičů a může být přístupná šatnou.

Malá „spodní“ koupelna v rodinném domku bývá obvykle vybavena sprchou, WC a umývadlem. Půdorysný rozměr této koupelny je minimálně 170/170 cm. Ve spodním podlaží bývá koupelnou vybaven apartmán pro hosty nebo garsoniéra. Tato koupelna může být přístupná buď pouze z pokoje hostů, jako druhá na patře, nebo je průchozí, přístupná také ze vstupních prostor.

Pokud to rozpočet dovoluje, je možné vlastní malou koupelnou doplnit každou ložnici. Toto uspořádání oceníme v okamžiku, kdy děti začnou dospívat a v jediné společné koupelně se střídavě zamykat. Každé řešení však odpovídá určitému životnímu stylu a názoru na život a společné soužití. Můžeme své děti chtít naučit řešit konflikty kompromisem – pak jim pořiďme koupelnu jedinou. Kdoví, zdali se jim ve vlastních životech podaří zajistit každému členu rodiny vlastní koupelnu… Pokud se rozhodneme jim luxus a soukromí vlastní koupelny dopřát, měli bychom si uvědomit nevyhnutelné následky nutného úklidu tří koupelen místo jedné. To lze řešit i tak, že si každé dítko uklízí svou koupelnu podle svých potřeb a měřítek. A pokud jsme natolik velkorysí, že z nich břímě pravidelného úklidu sejmeme najmutím hospodyně, která se hravě postará o náš dům s pěti koupelnami a deseti pokoji, neměli bychom v návrhu projektu zapomenout na pokojík pro služku, samozřejmě s vlastní (!) koupelnou.

Ke koupelně patří toaleta

Podle ČSN by toaleta neměla být přístupná přímo z obytných místností, z prostoru pro vaření, stolování nebo uskladnění potravin. Ačkoliv bývá tento požadavek často obcházen, selský rozum nám napovídá, že je samozřejmě lepší vstupovat do WC z chodby nebo vstupní haly nežli z kuchyně. Dveře na záchod se přednostně doporučuje navrhovat otevíravé ven a to z jednoduchého a velmi rozumného důvodu. Právě toaleta je totiž kritickým místem, kde nás nejčastěji překvapí nevolnost, nebo kam se v tomto okamžiku urychleně přemisťujeme. V případě slabosti nebo mdlob a pádu člověka uvnitř kabiny dojde pravděpodobně k vyplnění prostoru mezi mísou a dveřmi, které pak ovšem dovnitř nelze otevřít.

V rodinném domě by mělo být samostatné WC v každém patře samozřejmostí. V přízemí je jeho poloha ideální poblíž hlavního vchodu, kde pak úspěšně plní úlohu „hostovského“ WC. Je jistě příjemnější, pokud návštěva využije samostatné WC, kde si kromě jiného umyje ruce a v zrcadle zkontroluje zevnějšek, než aby zjistila, zda máme nebo nemáme uklizenou koupelnu, že po sobě naše dítko zase nevysprchovalo vanu nebo že se chystáme ještě dnes vyprat ložní prádlo. Samostatné WC v horním, odpočinkovém patře se dostává ke slovu večer, kdy je koupelna obsazena jiným členem rodiny, který se nechce vzdát své oblíbené hodinové horké koupele… Samozřejmě nám nic nebrání v instalaci další klozetové mísy také do prostoru koupelny, ale podle posledních výzkumů se jisté škodlivé látky šíří trvale do vzdálenosti dvou metrů od klozetové mísy. V těchto místech bychom se proto měli vyhnout umístění například ručníků.

Okno v koupelně – ráj na zemi

Možnosti naší doby jsou téměř neomezené a tak se koupelna může stát součástí jakékoliv místnosti, je však třeba pamatovat na ničivé účinky relativní vzdušné vlhkosti na nábytek a ostatní zařízení. Při dostatečném větrání a správném materiálovém řešení může být vana oddělena od naší postele třeba jen pěti kroky… Běžným řešením odvětrání koupelen a toalet uvnitř dispozice je větrání nucené pomocí ventilátorku do fasády nebo nad střechu. Ani při nejlepší vůli však takto nelze nahradit účinky větrání přirozeného. K účinnému odvětrání stačí i malé okénko se zvýšeným parapetem, které nekomplikuje pozdější variabilní vybavení místnosti zařizovacími předměty. V dispozici rodinného domu jsou na slunečné světové strany zpravidla orientovány obytné místnosti a koupelna se tak dostává na „studenou“ stranu, kde současně plní tepelně izolační funkci. Pokud se však podaří situovat koupelnu na jihovýchod, jih nebo jihozápad, nebojme se okna s klasickým parapetem. K dokonalosti pak už vedle slunečních paprsků konejšících naše obnažené tělo chybí pouze krásný výhled oknem přímo z napuštěné vany…

Ing. arch. Veronika Haroldová

Zajímají Vás aktuální nabídky koupelen? klikněte zde!

Rádi nakupujete výhodně a se slevou? Pro slevové kupóny oBydleni.cz klikněte zde

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *