Pokládání podlahových dlaždic
Příprava podkladu
Podklad pro pokládání dlaždic musí být
nosný, bez prasklin, čistý a rovný.
Nerovnosti se nejprve zastěrkují pomocí
stěrkové hmoty na dlaždice a pak se
plocha ošetří srovnávací hmotou. Hmota
se rozetře gumovou stěrkou. Takto
vzniklá rovná plocha musí ještě cca 2
dny nechat proschnout (přesnou dobu
schnutí zjistíte podle údajů výrobce).
Plánování pokládky
Před položením porovnejte odstíny,
příp. jemné rozdíly a údaje o rozměrech
na kartonech. Tyto údaje musí na všech
kartonech souhlasit. Pokládejte vždy
střídavě nejméně ze 3 kartonů.Při
pokládání v pravém úhlu vyrovnejte
první řadu podle provázku, který
napnete uprostřed místnosti paralelně
k bočním stěnám. Pak pokračujte v
práci vždy na čelní straně. Dávejte pozor na převzetí dilatačních
spár, daných v betonu a v mazanině.
Speciálně venku je nutno zakládat malá
pole.
Při diagonální pokládce se nejprve určí
podélná a příčná osa místnosti a mezi nimi se
označí úhel 45°. Podél označení úhlu se řady
dlaždic pokládají rovně a podél podélných a
příčných os diagonálně.
Zajímavá alternativa
vznikne,
když se na stěnách
použijí
poloviny dlaždic
jako okraj.
Lepení dlaždic
Lepidlo na dlaždice se namíchá míchacím
nástavcem (použít vrtačku s nízkými
otáčkami). Přitom by měla vzniknout
homogenní hmota.
Lepidlo na dlaždice se nyní nanáší ozubenou
stěrkou na podklad po úsecích,
které lze snadno zvládnout.
Pokládání dlaždic se provádí lehkým
vtlačením do lepidla a poklepáním gumovým
kladívkem. Dlaždice ale nesmí sklepat
až na podklad.
Při pokládce dodržujte šířku spáry, udávanou
výrobcem. Jako pomůcka slouží
křížky pro pokládání dlaždic nebo pokládání
podél provázku.
Připevnění soklových dlaždic
Izolační pásky (zbylé z předchozího
nanášení mazaniny) se odříznou tak,
aby lícovaly s horní hranou dlaždice.
Nyní se na zadní stranu soklové dlaždice
nanese lepidlo na dlaždice a
dlaždice se nalepí podle spár podlahových
dlaždic na stěnu. K dodržení
vzdálenosti spár lze použít dřevěné
kolíčky jako podložení.
Spárování
Po úplném vytvrzení lepidla na dlaždice
lze začít se spárováním podlahy.
Namíchejte si jen tolik spárovací
malty, kolik můžete za uvedenou
dobu zpracovat. Hmota se pak rovnoměrně
rozetře po podlaze a
pomocí gumové stěrky se příčně k
průběhu spár do nich zanese. Dokud
je spárovací malta čerstvá, lze její
hrubé zbytky odstranit gumovou
stěrkou.
Pak se vlhkou houbičkou nebo
prkýnkem s houbičkou odstraní
všechny zbytky malty. Po zaschnutí
ještě jednou setřete houbičkou a
čistou vodou.
Přechod mezi soklovými a podlahovými
dlaždicemi a také svislé spáry
v rozích místnosti se musí vyspárovat
trvale elastickou silikonovou
těsnící hmotou.
I
Při této metodě pokládání do tenké vrstvy lepidla je obzvláště důležité,
aby byl podklad absolutně rovný. Lepidlo na dlaždice nemůže
vyrovnat větší existující nerovnosti, proto podklad pečlivě připravte. U
čerstvých mazaninových podkladů se musí počkat až úplně vyschnou, nejméně
4-6 týdnů.
U všech podkladů, které ještě “pracují” , jako jsou např. dřevotřískové nebo
sádrokartonové desky, dřevěné podlahy atd., je nutná jejich příprava.
Pozor: Tyto podklady musí být pevně sešroubovány se spodní konstrukcí.
Kromě toho se zde musí použít flexibilní lepidla a spárovací tmely na dlaždice.
Jinak může vznikajícím napětím docházet k prasklinám v dlaždicích.
Výběr dlaždic
U keramických podlahových dlaždic rozlišujeme mezi štěrbinovými,
kameninovými a pórovinovými dlaždicemi. Pokud jsou kladeny vysoké
požadavky na pevnost, zatížitelnost, mrazuvzdornost a odolnost proti
kyselinám, pak volba připadne na štěrbinové nebo kameninové dlaždice.
Jejich glazura zajišťuje jejich velkou odolnost proti chemikáliím v
obvyklých domácích čistících prostředcích, proti poškrábání, proti UV
záření a proti ulpívání špíny. Při malém namáhání jsou vhodné pórovinové
dlaždice. Používají se jako podlahové dlaždice v soukromých
bytech. Při použití venku musí být zvolené dlaždice mrazuvzdorné a
navíc bránicí sklouznutí.
Výběr dlaždic podle skupin oděru
Glazované, keramické dlaždice jsou mimořádně odolné. Na podlaze se ale
přesto opotřebovávají. Normy DIN a EURO dělí odolnost proti oděru do
skupin I-V. Čím vyšší je skupina, tím odolnější je povrch dlaždice.