Nástrahy bydlení za sklem
Uvnitř a přesto v přírodě - to je základní motto všech, kteří se rozhodli připojit ke svému rodinnému domu zimní zahradu. Jenomže představy o tom, jak takový prvek rozšíří celoročně obytný prostor, mohou být někdy docela iluzorní, ne-li naivní. A tak se zimní zahrada může stát plnohodnotnou součástí domu stejně jako přívažkem, může přinést pohodu, ale i utrpení.
Pod skleněnou pokličkou
Jedním z důvodů, proč se zimní zahrady u nás nesetkávají s tak velkou oblibou jako ve světě, je skepse českého stavebníka vůči materiálu, bez něhož se konstrukce zimní zahrady neobejde: sklu. Bývá totiž spojováno nejen s křehkostí a nežádoucí průhledností, ale především mu bývá vytýkána špatná tepelná izolace, jež může být příčinou závratných částek na účtu za dodávku tepla.
Než opadá listí
Podzimní slunce umí za jasných a bezvětrných dní ještě pěkně zahřát. Při práci v zahradě se nám pevně opře do zad a vymaníme-li obličej z nachytaného babího léta, teple nás pohladí i po tváři. Z křesílka na terase pak konečně oceníme, jak jedinečně dokáží slábnoucí paprsky prozářit všechno kolem.
Čas pro okrasné trávy
Tráva? Kdo by ji neznal... Existuje však mnoho odrůd a v nich řada kultivarů nabízejících uplatnění pro okrasné účely v našich zahradách. Doplňují dřeviny, trvalky, mají užití jako obruby záhonů, vyjímají se u jezírek, v korytech i doma ve vázách.
Není třeba bát se betonu
Pro svůj masivní vzhled a nepřírodní původ bývá beton v zahradní architektuře velmi často odmítán. Jen málokterý zahradník jej totiž dokáže do okolí rodinného domu integrovat tak, aby se stal plnohodnotnou a funkční součástí zahrady a kromě své praktické funkce plnil i okrasný efekt. Právě neodborná a amatérská práce v tomto směru často vede k velmi neuspokojivému výsledku, který pak vrhá stín na veškeré betonové prvky.
Příběhy z pálené hlíny
Dlouhé stovky let uplynuly od chvíle, kdy člověk poprvé vzal do ruky mazlavou hlínu a neuměle z ní uplácal něco, co se jen velmi vzdáleně podobalo dnešnímu talíři či hrnku. Asi už se přesně nedozvíme, kdy člověk pochopil, že ve styku s ohněm hlína ztvrdne a změní se v pevný a praktický materiál. Až vyspělé starověké civilizace dokázaly využít keramických nádob i pro dekorativní účely.