Egypťané zdobili své symetrické dvorky pestrými nádobami osázenými květinami, totéž platilo i pro honosné zahrady starých Řeků a Římanů. Obrovské keramické amfory, (z)ručně tvarované a opatřené ozdobnými motivy, však úspěšně sloužily také k uchovávání oleje, vína či obilí. Dekorativní a zároveň praktickou funkci si keramika uchovala po dlouhá staletí až do dnešní doby. Své místo může a musí mít i v okrasné zahradě současnosti.

Umění výběru
Ačkoli keramické předměty – a máme na mysli zejména užitkovou keramiku v dekorativní funkci – jsou v každé zahradě pouhými detaily, které nijak zásadně neovlivní její uspořádání a koncepci, velmi výrazně mohou kompozici zahrady ozvláštnit a doplnit ji „něčím“, co nedokážeme nijak spolehlivě definovat, co však spolehlivě cítíme. Každá dekorace musí zahradu nevtíravě doplňovat, dotvářet, ale také osvěžovat, nikdy ji však nesmí „přebít“. Namístě je proto volit zejména takové druhy keramiky, které se hodí tvarově i barevně k vybrané kompozici a určitým způsobem korespondují se svým okolím. Na výběr je široká škála tvarů, barev i povrchového zpracování – od jednoduchých hliněných hrnců přes nejrůznější mísy, džbány, vázy, amfory až po glazované květníky a masivní žardiniéry.

„Přímo do zahrad používáme neglazovanou, tak zvanou staročeskou keramiku a nejrůznější staré nádoby či hrnce z dob našich babiček“, říká k využití keramiky zahradní architektka ing. Anna Marciánová. „Na terasy však preferujeme „ušlechtilešjí“ typ keramiky pro přímou výsadbu rostlin. Někdy jde o pouhou dekoraci, jindy je keramika vhodným obalem pro kontejner s cibulovinami, letničkami nebo dřevinami. V některých typech zahrad je dokonce možné opustit přírodní vzhled keramiky a podřídit její tvary a barvu celkové koncepci prostoru.“

Pro exteriérové použití na zahradě, dvorku či terase lze celoročně využít pouze venkovní keramiku, která lépe odolává působení povětrnostních vlivů a především mrazu. Platí to nejen pro využití dekorací, ale zejména v případě, že v nádobách pěstujeme dřeviny, trvalky či mobilní zeleň. „Ideální jsou pro venkovní využití dva materiály – šamotová hlína a kamenina“, radí Aleš Jurčička z internetového časopisu Keramikkomplet. „U obou materiálů je zabezpečena téměř dokonalá nepropustnost vody a v mezích normy také pevnost díky dostatečně vysoké teplotě vypalování. Jiné keramické materiály jsou buď příliš křehké nebo mají vysokou nasákavost. V případě, že se rozhodneme použít propustný materiál (sem patří i přírodní terakota), musí být opatřen glazurou, která snižuje jeho nasákavost.“

Mnohem větší možnosti využití máme v případě, že jsme ochotni keramické nádoby a dekorace před příchodem mrazů přemístit na suché místo, kde je keramika chráněna před deštěm a sněhem. Voda, kterou keramika nasákne, se totiž za následného mrazu změní v led a nádoba praskne. Ani pak však není nic ztraceno – rozbité nádoby lze využít jako chrliče vody nebo pro osázení skalničkami či bonsajemi.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno