Satelitní městečka, název velmi často užívaný, je téměř ve všech případech příliš lichotivý, zdaleka neodpovídající skutečnosti. Kolonie rodinných domů by byl název vystihující fakt, že kromě nich tam nic jiného nenajdeme. Osídlenci rozparcelovaných polí, kteří se stěhovali z města, aby byli přírodě blíž, negativně vnímají nepřítomnost vzrostlé zeleně. Jejich zahrádky se za nějaký čas zazelenají, otázka ale je čím. Navštívili jsme dům, který je v tomto směru díky osvícenému přístupu majitelů milou výjimkou. Ač stojí nedaleko od města, zasazením do přirozeně upraveného terénu s respektem k původní flóře působí jako samota někde na vrchovině.

Na venkov

Rodina původně bydlela spokojeně ve městě. Impulzem ke stavbě se stala výhodná možnost koupit si spolu s kolegy zajímavé pozemky. Proč ne, zlepšíme si bydlení, změníme styl, půjdeme na venkov, řekli si. Pozemek je zaujal velikostí a polohou na okraji obce, utvářením terénu spadajícího do rokle, přes niž je výhled do volné krajiny. „Pozemku jsme chtěli v maximální míře zachovat původní charakter. Oceňovali jsme jeho členitost a přímé sousedství s volnou přírodou, které těžko někdo v budoucnu změní. Kdybychom stavěli jinde, líbil by se nám přízemní bungalov. Náš zvlněný pozemek je však na skále, která byla místy překryta pěti centimetry zeminy, jinde zase až dvěma metry. Pro takový terén jsme tedy hledali návrh domu u doporučeného architekta. Byli jsme pracovně velmi vytíženi a spoléhali jsme na jeho erudici. Máme rádi velké prosvětlené prostory otevřené do zahrady, ne nějaké komůrky,“ vypráví pán domu. Prosklené štítové stěny klasického domu se sedlovou střechou napovídají mnohé o nekonvenčním řešení, které plně vychutnáme až v interiéru.

Podoba domu se rodila zdlouhavě, ke změnám docházelo ještě i v hotovém projektu, díky čemuž se stavba zdržovala a jistě i prodražila. Majitelé trvali na zrušení zbytečných příček, nelíbilo se jim řešení centrální haly s masivní konstrukcí schodiště. Přátelé jim tedy doporučili mladšího architekta, s nímž rychle našli názorové souznění. Halu uvolnil, provzdušnil a navrhl subtilní konstrukci schodiště z ocelových nosníků, která se investorům ihned zalíbila. Přáli si samostatnou šatnu a zabudované skříně, aby interiér nebyl zatěžován nábytkem, sloužícím ke skladování věcí. Snem celé rodiny byl také krytý bazén, celoročně sloužící k odpočinku i udržování kondice. V domě jsou celkem čtyři koupelny, dvě v přízemí a dvě v podkroví.

S vypracovaným projektem vybírali investoři generálního dodavatele ze tří uchazečů. Přestože v projektu byla předepsána dřevěná okna, snažil se dodavatel za doprovodu vlastních argumentů vsadit okna plastová, se zlatými mřížkami. Majitelé si tedy museli sami hledat výrobce dřevěných oken, shánět kliky ke dveřím, zkrátka dodávka na klíč. „Stavbu jsme přežili a dům naštěstí stojí,“ komentuje průběh pán.
Na konečném tvaru velkoryse řešených a mimořádně vkusně zařízených interiérů vytvářejících atmosféru uvolněnosti se podílelo několik dalších architektů. Našli v té době nedostatková moderní svítidla, navrhli některé kusy nábytku, další vybrali, navrhli i barevné řešení. Nábytek se nakupoval postupně, zkoušelo se i jeho různé rozmístění.

Domov není bar

Mezi kuchyňským pracovním prostorem a jídelním stolem stojí skříňka s veškerým stolním sklem. „Doma nechci mít bar,“ rezolutně říká paní domu, „stejně se u něj nedá sedět. Proč také sedět na zcela nepohodlné stoličce, když metr za ní je velký stůl s pohodlnými židlemi? Módu barů přinesly do Evropy americké kovbojky v první polovině dvacátého století. Vysoké stoličky, u nichž člověk napůl stojí a napůl sedí, vyhovovaly kovbojům v propocených a zaprášených kalhotách, vysoký barový pult jasně vymezoval hranici mezi prodávajícím a kupujícím, často poskytoval barmanovi úkryt, když se strhla mela. U vysokého pultu se také lépe nalije dobrá míra než ve výši pasu. To jsou historické důvody, které přeci doma ztrácejí smysl. Se svou rodinou, se svými privátními hosty zasedáme k jednomu stolu.“

Priorita

„Zahrada, to je naše štěstí. Je velmi členitá, snažili jsme se co nejvíce zachovat přírodní ráz a původní rostlinstvo. Zahrada by měla plynule přecházet do volné krajiny. Nechceme na zahradě exotické rostliny, které tu nejsou doma, které do zdejšího prostředí přirozeně nepatří. Se založením zahrady nám velmi pomohla odborná firma, s jejíž prací jsme nadmíru spokojeni,“ vyznává paní. „Žije se nám tu báječně, je tu klid, pozemek je dostatečně velký. Jsme obklopeni krásnou přírodou. Jsme rádi, že k nám chodí ježek, bažanti, krmíme sýkorky, datly. Příroda je radost a balzám na nervy.“

Pavel Rydl

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno