Máte Styl?
Co to vlastně je „styl interiéru“? Dříve byl svázán úzce s architektonickým stylem konkrétního období. Často bychom nalezli architektonické fasádní prvky užité na interiérovém vybavení, samozřejmě v odpovídajícím měřítku. Dnes je doba jiná. V architektuře již několik desetiletí nepanuje jednotný styl, naopak vládne značná roztříštěnost směrů a názorů. Přesto se při tvorbě současného interiéru rádi a často vracíme k historickým odkazům a vzorům.
Kromě osvědčených způsobů kombinování určitých prvků a materiálů, se kterými se můžeme každoročně seznámit na veletrzích trendů pro příští rok, existuje dnes stylů tolik, kolik je lidí. Individualita a její vyjádření je mottem dnešního interiéru, ale i módy a dalších uměleckých směrů. Každému se líbí něco jiného a pokud si dva lidé koupí stejnou kuchyňskou linku, zajisté ji doplní jinou podlahou, pokud si pořídí stejnou dlažbu, nezvolí nikdy stejnou pracovní desku a tak bychom mohli pokračovat. Přes značnou rozmanitost dnešních interiérů, na které se každý spontánně podílíme vlastní tvorbou svého obydlí, se nyní pokusím naznačit jisté směry a styly, ze kterých můžeme volit nebo je vzájemně kombinovat.
Jednoduchost až strohost má technicistní styl společnou s minimalismem, který se před pár lety objevil například také v módním odívání pod názvem purismus. Heslo „méně je někdy více“ jednoznačně charakterizuje tento velmi aktuální styl, stejně jako minimum přísně účelných doplňků a elegance pravidelných a pravoúhlých hmot. Oblíbené materiály jsou pocitově „studené“: používají se především kovy – nerez, hliník, chrom, doplněné mléčným nebo pískovaným sklem a umělým kamenem. Barevnost je opět v chladných tónech, nejčastěji neutrální šedá, černá, bílá, oživené případně barevným kontrastem, například podlahou nebo pracovní deskou v sytém tónu. Digestoře, sporáky, varné desky, dřezy, rychlovarné konvice i lednice s nerezovými dveřmi svým designem připomínají dokonale funkční stroje, těžící svou estetikou pouze z čistoty tvaru. Drobné spotřebiče lze výhodně ukrýt za roletkou, nejlépe – jak jinak – nerezovou.
Moderní styl má s technicistním společnou jednoduchost, přehlednost a funkčnost, na rozdíl od něj se však nevzdává teplé barevnosti, keramiky ani dřeva, těchto vděčných materiálů bytového interiéru. Dvířka moderní kuchyně jsou spíše jednoduchá, praktická na údržbu. Mohou být opatřena lakem s vysokým leskem, nebo přiznat přirozenou barevnost a kresbu použitého dřeva. Mezi nejoblíbenější patří teple hnědý buk a olše s oranžovo-růžovým nádechem nebo bříza, zajímavá svým sametovým leskem a světlou svěží barvou. Hmotové zpracování dvířek zahrnuje od prostých obdélníkových desek se zkosenou hranou přes jemnou profilaci po obvodu až rámové typy, jejichž základní plochu tvoří nejčastěji pastelově barevné lamino lemované plochým rámem z přírodního dřeva, nejlépe kontrastní barvy.
Osvědčenou a stále krásnou kombinací jsou bílá matová dvířka s dřevěnou pracovní deskou, dnes velice módní variantou jsou dvířka smetanová spolu s deskou v sytě hnědém tónu. Horní skříňky mohou být výrazněji členěné, často mají nerovnou horní hranu. Prosklené skříňky odlehčují hmotu korpusů, kromě čirého skla můžeme volit sklo s drobným litým či pískovaným vzorkem. Při výběru spotřebičů, které nehodláme vestavět, nejsme jako u technicistní kuchyně omezeni výběrem typů s nerezovými dvířky, případně v celokovovém provedení. Naopak nejoblíbenějšími a velmi praktickými doplňky jsou nerezové závěsné programy.
Na opačném pólu stupnice, nejdále od technicistního interiéru, se právem ocitá stále velmi oblíbený rustikální styl. Materiálem, který zde hraje prim, je přírodní dřevo v nejrůznějších úpravách – voskované, lakované bezbarvým lakem, mořené nebo opatřené matovými barvami (oblíbená je nyní smetanová). Pro solidní dojem bývají preferována přírodní dřeva v sytých teplých tónech, například třešeň či ořech, nebo levnější dřeva mořená do požadované syté, zrzavé nebo temné koňakové hnědi. S ohledem na materiálové řešení se často jedná o kuchyně vyráběné na zakázku společně s dalším kuchyňským či jídelním nábytkem, proto se nebojme pracovat s více barvami. Výborně vypadají osvědčené kombinace: smetanová-teple oříškově hnědá, nebo zrzavá-lesní zeleň, fantazii se meze nekladou. Tento styl má rád množství doplňků, nejlépe staré předměty s patinou, klasický porcelán, barevnou kameninu, sušené květy, svazky cibule a česneku volně zavěšené v prostoru … Hmotově kuchyni svědčí bohaté prostorové členění, množství speciálních dílů na vystavení nádobí a horním skříňkám efektní ukončení profilovanou římsou.
Rustikální obklad na stěnách a keramická dlažba na podlaze napodobující historické vzory a opotřebení stoletími bývají výborným a osvědčeným doplňkem kuchyně z masivního dřeva. Horní skříňky rozjasní a prozáří barevné vitrážky napodobující staré spojování sklíček v sakrálních stavbách cínováním. Decentnější dekorační technikou je pískování motivu do čiré skleněné tabule. Také kovy podtrhují teplou barevnost a domácí atmosféru, bývají voleny buď černé ručně tepané kovy, častěji však měď nebo mosaz. Samozřejmě také digestoř musí svým materiálem a tvaroslovím ladit s interiérem. Rohová obezděná digestoř je oživením dispozice, její spodní hranu lemuje kamenná nebo dřevěná římsa s dekorativním zábradlíčkem. Netradičním prvkem zajisté bude plechová měděná digestoř s viditelnými nýtky.
Kuchyně ve stylu cottage má s rustikální kuchyní mnoho společného. Zdobnost, detail, ruční řemeslné zpracování a pocit pohody, domova. Přesto se liší svými sympatiemi k venkovu, který je její inspirací. Typickým znakem tohoto stylu je zděná kuchyňská linka, často bez vrchních skříněk. Spodní skříňky jsou uzavřeny buď jednoduchými prkennými dvířky, případně zdobenými řezbou, nebo zakryty látkou. Závěsům venkovské kuchyně sluší přírodní motivy ve veselých jasných barvách, nejčastěji množství květů nebo ovoce na bavlněném základu neutrální barvy, případně v kombinaci s vícebarevným proužkem nebo kostičkou. Styl podtrhne uchycení závěsu poutky z kontrastní látky, nebo kroužky ze shodného materiálu jako závěsná tyčka. Pořízení této netradiční kuchyně je finančně velmi výhodné. Zdicí materiál je levný a dostupný, spotřeba obkladových prvků české výroby je zanedbatelná a po natření vnitřních prostor skříněk omyvatelnou barvou nezbývá než nechat nařezat police v některé specializované prodejně.
Příčky mezi spodními kuchyňskými skříňkami lze také vyzdít z režného zdiva a jejich povrch dále neupravovat, nechat vyniknout strukturu a barvu hlíny. Za keramický obklad také ušetříme, zvolíme-li nabílení zdiva vápennou omítkou. Řadu horních skříněk úspěšně nahradí jednoduché dřevěné police, které se obejdou bez zadního a vrchního dílu, jejich základ vytvoří obyčejná fošna, samozřejmě náležitě povrchově ošetřená. Na stěnách vypadají výborně ručně malované dlaždice, nejlépe zděděné po předcích, nebo zakoupené ve stavebních antikvitách. Zajímavý vzhled získají zbytky historické dlažby i na neutrálním pozadí moderní dlažby. Stejně tak dobře se na podlaze vyjímá ruční dlažba v přirozené barevnosti páleného střepu, případně doplněná mozaikou či bordurou. Styl této kuchyně podtrhne keramický nebo porcelánový dřez a stylové kohoutky s porcelánovými středy. Originálním prvkem venkovské kuchyně zůstávají stará kamna na dřevo nebo kachlová kamna pro polední odpočinek zmožené hospodyně… Méně obvyklý je krb jako součást pracovní desky, respektive otevřené ohniště k rožnění a pečení masa i zeleniny. Příklad tohoto řešení ilustroval obrázek uveřejněný v minulém čísle.
Ing. arch. Veronika Kopová
