Příroda v srdci města: Jak na pronájem zahrádky?

Jaro je tady a mnozí z nás mají nejenom chuť vyrazit do přírody, ale třeba rovnou do hlíny ponořit ruce a něco si vypěstovat. Ale co dělat, když nemáte vlastní zahradu a ani si žádnou kupovat nehodláte? Existují různé varianty pronájmu, které vám umožní spojit dobré s užitečným. Už při investici několika stokorun ročně si můžete vypěstovat rajčata na talíř či květiny do vázy. Jaké se v praxi nabízejí možnosti a co obnáší pěstování na cizím z právního hlediska? 

Pokud se rozhodnete zahradničit na pronajatém pozemku, máte několik možností výběru. Nejjednodušší variantou jsou komunitní zahrady. Ty se vyplatí jak vášnivým zahradníkům, tak i lidem, kteří nemají tolik zkušeností, času a financí a chtějí si zahradničení jen vyzkoušet. Většinou se zde pohybujete na sdíleném prostoru, v jehož části máte k dispozici truhlík či záhonek pro vlastní potřebu. Varianta je hodně oblíbená i u rodičů malých dětí, neboť funguje současně i jako prostor pro setkávání či společné pikniky. 

Další možností je využití zahrádkářské kolonie, jež jsou vhodné pro lidi, kteří chtějí mít svůj “vlastní” (tedy nesdílený) pozemek k užívání. Zde se jedná zpravidla o déledobý, mnohaletý, projekt. Na těchto zahrádkách si můžete postavit i chatku a získat tak vlastní zázemí. Zahrádky jsou pronajímány spolkem (typicky Českým zahrádkářským svazem), který zabezpečuje, že se každý podílí na práci na výstavbě a údržbě zahrady. 

Variant existuje samozřejmě více, jako například se domluvit se soukromým vlastníkem na nějaké formě užívání či pronájmu jeho zahrady. My se ovšem nadále zaměříme na první dvě zmíněné možnosti, které jsou typické a nejčastěji využívané. 

Jak je to z hlediska právní formy?

Komunitní zahrady

Komunitní zahrady v současné době fungují v různých právních režimech. Organizace se může ujmout i skupina obyvatel, případně mohou založit právnickou osobu (typicky spolek). Mít právní subjektivitu se provozovatelům zahrady vyplatí jak pro jednání s úřady, tak i pro uzavírání smluv s lidmi, kteří mají zájem o pěstování. 

Pravidla fungování zahrady bývají zpravidla zakotvena ve formě provozního řádu či jiného obdobného dokumentu. Zde můžeme najít například pokyny k dodržování hygienických vyhlášek, přístup do zahrady, způsoby péče o záhony apod. Na provozní řád se pak odkazuje ve smlouvách s jednotlivými pěstiteli. Ty jsou pak uzavírány v mnoha různých právních variantách – někde je podmínkou členství ve spolku a placení členských příspěvků, jinde jde o klasickou nájemní či podnájemní smlouvu či o inominátní smlouvu, která spojuje prvky různých typů smluv. Existují i ryze neformální skupiny a dohody mezi nimi, ale i v situaci, že dojde jen k ústní dohodě mezi provozovatelem a uživatelem, jedná se o uzavření smlouvy. Při volbě formy ujednání přitom záleží na mnoha okolnostech – zejména na tom, jaký je právní vztah provozovatele zahrady (spolku) k danému pozemku, zda je vlastníkem či pronajímatelem. Dále je například důležitá výše zmíněná právní subjektivita či záměr provozovatele. 

Zahrádkářské kolonie

Máte-li o zahradničení vážný zájem, jste ochotni vyjet na zahrádku i za hranice vlastní čtvrti a investovat do “pořízení vlastních záhonů” větší obnos peněz, může být zahrádkářská kolonie tou pravou volbou pro vás. 

Často se v této souvislosti setkáváme s inzeráty o “prodeji” zahrady v zahrádkářské kolonii. Dávejte ale pozor, téměř ve sto procentech případů nejde o koupi zahrady, ale jen o její pronájem či podnájem. Zahrádkářské kolonie totiž představují systém, kde je s vlastníkem pozemku uzavřená nájemní smlouva a členové pak nejčastěji jednotlivé zahrádky užívají na základě podnájemní smlouvy.

Chcete-li do tohoto právního vztahu vstoupit, zjistěte si především, na jakém pozemku se zahrada nachází, a informujte se, na jak dlouho je nájemní smlouva podepsána. Mějte na paměti, že i kdyby šlo o smlouvu na dobu neurčitou, lze ji vypovědět, často se lhůtou jednoho roku. Největší jistotu pro vás tak představují smlouvy podepsané na dlouhé desítky let.

Pokud se na zahradě nachází zahradní chatka, zkontrolujte si v katastru nemovitostí, zda je v něm zapsána a kdo je jejím vlastníkem. Chatky jsou totiž ve většině případů vlastnictvím uživatelů zahrádek. Mohou být tedy v jiném právním režimu než samotný pozemek. V takovém případě dochází k převodu vlastnictví chatky mezi původním a novým podnájemcem, a následně k postoupení podnájmu mezi zahrádkářskou kolonií a novým podnájemcem.

V praxi se setkáváme s tím, že uzavření podnájmu zahrady je podmíněno členstvím v občanském sdružení (zahrádkářská kolonie), což může být zpoplatněno vstupním poplatkem v řádu tisíců korun. Ve vnitřním řádu dále najdete poplatky, které jsou spojeny s užíváním zahrady, nebo pravidla pro chov drobných zvířat.

“Koupě zahrady” v zahrádkářské kolonii

Prvním krokem je uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví zahradní chatky (pokud se na pozemku nachází). Důležitým bodem smlouvy je rozvazovací podmínka, která vám dává garanci toho, že v situaci, kdy by nedošlo k získání podnájemního práva k dané zahrádce do určitého data, ruší se celá kupní smlouva.

Ve smlouvě o koupi chatky doporučujeme stanovit lhůtu, během níž je prodávající povinen z chatky vyklidit veškeré věci s tím, že ostatní věci přejdou do vlastnictví kupujícího. Zároveň by neměly chybět záruky prodávajícího o stavbě chatky v souladu s právními předpisy nebo absenci nedoplatků vůči zahrádkářské kolonii. 

Následovat by měl krok, kdy společně podnájemci (dosavadní a nový) požádají zahrádkářskou kolonii o převod podnájmu.